Nekonečné příležitosti
Autorka článku: Barbora Švarcbachová
Na konci srpna mám často zvláštní pocit – něco mezi lehkou nostalgií a očekáváním. Léto končí, slunce zapadá dřív a člověk má najednou chuť začít znovu. Možná je to pozůstatek školních let, kdy se v září otevíraly nové sešity a všechno začínalo nanovo. A možná je to i tím, že během léta se hodně věcí zastaví a pak se najednou znovu rozběhnou. Prázdniny mají zvláštní schopnost vytvořit jakousi bublinu mimo čas – lidé jsou rozptýlení, odjíždějí, nechávají práci odpočívat. A právě proto je návrat do pracovního rytmu tak výrazný.
V executive search to cítíme obzvlášť silně. Kandidáti po dovolených přicházejí s čistou hlavou a někdy i s otázkami, které si předtím nekladli. "Chci tohle dělat dalších pět let?" nebo "Je čas zkusit něco jiného?" Firmy zase často bilancují, jak jim běží rok, a hledají nové lidi, kteří by je posunuli dál. Ta změna není jen v kalendáři, ale i v náladě – jako by se lidé chtěli nadechnout a začít znovu. A do toho přichází i drobná nejistota: bude to stačit, co když se plány nestihnou, co když přijde další překážka?
Někdy mi přijde, že tento přelom má v sobě zvláštní kombinaci energie a zranitelnosti. Na jedné straně chuť něco změnit, na druhé straně lehká obava z toho, co bude. A právě v tom je kouzlo naší práce – stát uprostřed a snažit se to propojit. Ne vždy to jde hned. Některé rozhovory zůstanou jen rozhovory. Ale i ty mají smysl, protože dávají prostor k zastavení a k přemýšlení. A někdy se právě z takových úvah zrodí rozhodnutí, která člověku otevřou úplně novou cestu.
Pokud se na to podíváme trochu víc z pohledu náboru manažerů, září a říjen mají několik specifik. Dovolená často funguje jako čas pro reflexi, takže kandidáti, kteří v červnu neměli zájem, se v září ozývají sami. Firmy naopak uzavírají třetí kvartál a dívají se na cíle do konce roku. Pokud vidí mezery v týmu, chtějí je rychle doplnit, aby mohly do nového roku vstoupit posílené. Paradoxně se proto na podzim věci hýbou rychleji než na jaře – možná i proto, že je tu jasný "deadline efekt". Pokud se výběr nestihne do prosince, posouvá se až na leden, což je období, kdy je trh zase úplně jiný.
Podzimní nábory ale nejsou jen o rychlosti. Do popředí se stále víc dostává i otázka atmosféry ve firmách. Po létě bývá návrat k výkonu někdy drsný a roste proto důraz na manažery, kteří dokážou tým znovu nakopnout – ne tlakem na čísla, ale tím, že dají lidem smysl a energii. Firmy čím dál víc oceňují, když vedoucí zvládne nejen strategii a výsledky, ale také péči o lidi a jejich motivaci. V praxi to znamená, že se i při obsazování vrcholových pozic mluví častěji o "měkkých" dovednostech, o empatii a schopnosti zvládat změnu.
Když to celé spojím dohromady, září je v executive search opravdu výjimečné období. Je to chvíle, kdy se osobní úvahy kandidátů – "chci změnu?" – potkávají s profesní realitou firem – "potřebujeme někoho nového, aby nás posunul dál". A právě proto je tato část roku tak zajímavá. Není to jen další období v kalendáři, ale moment, kdy se emoce, plány i strategie protínají v jeden okamžik. A pro nás, kdo v tomhle prostředí pracujeme, je to pokaždé připomínka, že executive search není jen o hledání lidí na určité místo, ale o citlivém zachycení chvíle, kdy se setká osobní a firemní příběh.