"What do you do for a living?"
What do you do for a living?
Otázka, která by v češtině mohla znít: "Čím se živíš?" A právě v tom je kus pravdy. Čím se vlastně živíme — jen penězi, nebo i tím, co tvoříme, předáváme a zanecháváme? Někdy jsme v pracovních kolejích tak zajetí, plní cílů a ambicí, že nás to oslepí. Studentům na univerzitě, sobě i vlastním dětem často opakuji jednoduchý příklad: Mám mzdu 50 Kč, soused má 60 Kč. Jsem nespokojený. Pak mám mzdu 40 Kč a soused 30 Kč. Jsem spokojený? A teď ta důležitější otázka: Za co ty peníze vlastně beru, co tvořím a proč?
Otázku "What do you do for a living?" jsem sama poprvé dostala, když jsem žila na Balkáně, deset let po válce. Bylo tam mnoho příběhů, které odrážely minulost bývalé Jugoslávie po rozpadu éry Tita. Každý stát si nesl vlastní tempo, směr i charakter. V roce 2005 se mě mnoho místních lidí ptalo, jak je možné, že se Česká republika a Slovensko rozdělily v míru. A jak skvělé je, že ČR vstupuje do EU. O dvacet let později bych řekla, že například Chorvatsko nás v mnohém už předběhlo. A třeba Bosna a Hercegovina — země kontrastů, kde dnes můžete jezdit po dálnicích financovaných z fondů EU, a přitom vedle cesty stále potkat hořící autobus nebo domy bez vody a elektřiny — má své ambice i sílu jít dál. Každý národ si nese svou historii. A historie formuje charakter, tempo i morální svět společnosti. Je pak na každém z nás, jak se s tím popasuje a jakou stopu po sobě zanechá. Tak vzhůru do práce, která dává smysl. Práce, která tvoří charakter. A někdy prostě jen JE. Tedy žije. Radostně, zdravě a s láskou.